Happyho Anime Blog! na Blog.cz

Kecání o literatuře.

Konečně vyšla plná verze, už jsem myslel, že z toho zešílím. No má to takový metropolitní feel, a to piáno je fakt stylový. 6.6. vychází nová single a s trochou štěstí ho budu mít i já. Metro Baroque by měl být title song u Blood-C filmu, kde hraje Nana hlavní roli. Rozhodně se nenechte zmást seriálem, je to troll.

Musím říct, že jsem nikdy nebyl tak fixován na jednu zpěvačku - vždycky stáhnu pár openingů (a všemožných soundtracků, pop hudby z hitparády, gothic metal a prostě cokoliv) za sezónu a postupně je všechny smažu, ale vždycky se vracím k Naně Mizuki. Zbožňuji její hlas. A teď vypadá asi tisíckrát lépe, než před 10 lety. Holt jsem si našel osudovou zpěvačku.

Každý výlet do aquapalace (směšně drahého aquaparku) je jakési odtržení od reality. U pokladny vám totiž dají čip, se kterým si otevíráte skříň a kterým i platíte. Prostě v bezpečnostní skříňce necháte pas, mobil, klíče a peněženku. Veškerá vaše identifikace a placení je obstaráváno právě čipem. Chcete hranolky? Přiložte prosím čip. Co takhle do sauny? Přiložte opět čip. (+110kč) Nebo oběd s muffinem jako dezertem? (+139kč) Pohoda! Stačí sem přiložit vaše zápěstí a s ničím se nemusíte srát.

Samozřejmě si pak u pokladny budete říkat, jestli ten muffin za 40 korun za to fakt stál, ale v tom okamžiku je všechno krásně jedno. Přece si nenecháte zkazit volno přemýšlením. (Hlavně teda jsou všechny platby po hlavním vstupným docela zanedbatelný..)

Včera jsme tam jeli s Viktorem a jeho holkou. Autem. Bylo to poněkud.. rychlé (měl jsem strach) a při parkování šlo fakt znát, že zrovna s tímhle velkým mackem ještě moc nejel, ale jinak jsme to přežili bez úhony. Samozřejmě je divné jít do aquaparku s kamarádem a jeho holkou. Byl jsem místy páté kolo u vozu a nevěděl co dělat, zatímco se muchlovali. Občas to teda trošku skřípalo když se jeden z nich naštval, ale jinak to byl rozkošný páreček. Ale jestli tam mám co dělat já, to je poněkud odlišná otázka.

Pravděpodobně se mi zhoršil zrak, bez brýlí jsem nebyl ani schopen přečíst menu s jídlem a většinu nápisů. Celý svět (teda plavky) se mi zredukoval na různobarevná kolečka a trojuhelníky. Na druhou stranu poté byla hrozně v pohodě sauna s nahými ženami. Jinak bych se asi hrozně styděl.

Pak to byla standardní várka tobogánů, divoké řeky (odkaď mám zase modřinu od torpéda malé holky) a pocení se v sauně. Viktor miluje saunu.

Nakonec jsme jeli k jeho holce pro dort (co sama upekla) a privátní pole dance session (vždycky mě opravuje, když řeknu "tančíš kolem tyči" Pořád nevidím rozdíl), protože fuck yeah.

Poté mi byl půjčen iPhone4, protože ho neuměli hacktivovat. (No, já taky ne, ale to 2 hodiny na google spravily) No, omrzel mě po první hodině. Fakt nevím co na tom dělat kromě angry birds (+ jiných blbinek aplikací) a čtení stránek. Jediná věc, co se mi na tom fakt zamlouvá, je GPS s mapou. Teď můžu teda tvrdit, že jsem ho vyzkoušel a že to je stejně na hovno.

Co na těch smartphonech s dotykáči vidíte?

I am so buying this shit.

Letos bylo naposled, co mi počmárali obličej rťenkou a co mě postříkali octem voňavkou. Příští rok se této rozkošné role musíme ujmout my. Začal jsem si tedy pomalu všímat, jak ti maturanti vydělávají své prašule a plánovat si vlastní shit. Docela se to blíží.

U vchodu jsem prošel skoro bez problémů - schytal jsem jenom trošku voňavky na bundu. První hodinu byl laciný test z vektorů a nic se neudálo. Ale zeměpis. Oh boy. Start the rage engine. Teď si nevzpomenu, co bylo dřív, tak začnu tím, co mě spíš pobavilo. Přišly k nám všechny tři třídy. V druhé z nich byl Bydžovský, co mě pomaloval rťenkou. Hej, to je možná poslední okamžik, kdy budu mít na tváři rtěnku, tak co. Pak přišla další třída.

Zaplatil jsem dvěma maturantům (jeden z nich mě znal) a ti pak říkali "Tohohle ne, ten platil." No samozřejmě hned po nich přišel třetí maturant se slovy: "No ne, toho pořádně zlijte" a já to pak nehorázně schytal. A pak přišli další a já to schytal ještě víc. (Měl jsem na sobě tolik voňavky, že jsem snad byl hořlavý) A nakonec mě a můj sešit ze zeměpisu (byl jsem jeden z mála, co si psali látku a měli tedy něco na stole) zmalovali fixou. Awesome.

V primě jsem z toho byl fakt vyděšený a nechápal jsem to. Teď mě to naopak baví a docela jim rozumím. (hlavně, protože je pak čeká úplný peklo) Hlavně teda po 7 letech voňavek a svinstva to ročníky pod námi schytají taky. A to pořádně. Rozhodně nebudu mít žádné slitování, cyklus nenávisti voňavek prostě musí pokračovat.

Na dějepise se náš učitel smál naší jediné věřící (alespoň myslím o_o) a propagoval ateismus. No argumenty měl základní a spíš jí jenom lacině sral, čemuž jsme se všichni (včetně mě) smáli. Ale docela jsem v tom viděl paralelu s našim angličtinářem-fanatikem, který to dával sežrat mně. Ono je obojí hrozně mizerný, takový věci by prostě učitelé neměli komentovat. (Jeden to bere moc vážně, druhý moc málo) Proč si to všichni prostě nemůžou nechat pro sebe?

Nakonec samotné poslední zvonění. "Tekken 3 na konzoli vašich otců" - Fuck you. Já vyrůstal na PS1. Pak nechutná spousta jídla a já si kupoval něco od všeho - Jarní závitek, nudle, toast, štrůdl, nějaký buchty a ovesný cookie, to celé zapité fake colou a točenou kofolou. Jinak tam letos nic moc nebylo, kromě obligátního házení vajíček (a rajčat, okurek, banánů i syrové ryby, která se přitom úplně rozpadla, OH MY GOD) na zmrdy. Jejich bolest a utrpení se mi hrozně líbila. Docela jsem si říkal, že to příští rok prostě musím zkusit. Mám poslední příležitost.

Co budeme dělat příští rok my? Lít na primány (nebo v mém případě na příští kvarťani, protože ti mě teď divně obtěžují) cukerný roztok, přesvědčovat Tommyho/Feskače, aby se nechal uvajíčkovat a v mém případě DDR challenge. Něco ve smyslu "10kč za jednu hru, nebo můžete za 10kč vyzvat mistra a skákat o cenu 50/100,- Kč" (Musím trénovat, abych na tom pak neprodělal.) Ještě nějaké koncerty, holky dělající jídlo (mini-muffiny), zvukařina a už jsme za vodou. Alespoň doufám. Nechtěl bych mít fail.

Tak to byl kromě jednoho tlak-zvedajícího eventu vcelku zábavný den plný žrádla (asi zase přiberu) a HOLY SHIT ON DOSTAL VAJÍČKEM PŘÍMO DO ROZKROKU, či HOLY SHIT ON TO SCHYTAL TOU RYBOU. Tu scénu asi nikdy nezapomenu.

Tak to bylo předposlední poslední zvonění.

Rekapitulace jsou fajn, protože se často o nějakém prostě nedokážu rozepsat - není k tomu co říct. Také můžu poukázat na to, jak často je můj první dojem mimo mísu. Letošní jaro sleduji asi dvojnásobek seriálů, co na podzim a nemůžu o všem tvrdit, že by to stálo za to sledovat. (Holt když člověk nemá nic jiného, tak mu klesnou i ty standardy pro kreslené seriály) Tentokrát ale vydávají vyloženě AAA tituly, které za to stojí.