Konec a začátek

7. července 2015 v 7:00 | Happy |  Ostatní
Posledních 15 komentářů jsou reklamy na viagru, což mi přijde docela nechutný. Rok od roku sem píšu míň a míň věcí (pravda, rád si myslím, že o to kvalitnějších) a dospělo to do stádia, kdy jsem rád, že se něco napíše za jeden měsíc. Dokonce jsem letos nepsal o letní sezóně, což vyústilo ve fakt, že jsem neměl tušení co sledovat. Rozhodl jsem se tedy to zkusit znova vedle (v blog.cz psát je fakt očistec) na http://nhlpenguin.blogspot.cz Budu se snažit psát o tom samém, co tady, jenom doufám v mnohem větší míře.

Pokud tu je ještě nějaký jeden můj věrný čtenář, tak mu moc děkuji za jeho pozornost, bylo to dlouhých 5 let, kdy jsem poměrně vyrostl (nechci říct dospěl) a spoustu věcí přehodnotil. Ze současného blogu si tam něco překopíruji a pak to asi nechám, stejně tam není nic extra zajímavého kromě několika exkluzivně nasraných komentářů, co jsem za ty roky schytal.

Psát o anime mě bavilo nesmírně, přece jenom jsem o tom většinou s nikým nemluvil. Občas to vyvolalo hezké komentáře, občas spíše horší, částečně protože dost často píšu v hyperbolách a ne vždycky se to uchytí/někdy navštíví člověk jenom jeden článek. Jindy jsem moc generalizoval, ale myslím, že po dvou, třech letech jsem ten grif chytil. Pokud s tím někdo nesouhlasí, tak jsem otevřený k nadávkám v komentářích dole.

Nevím, jestli je tohle v souladu s nějakou blogerskou etiketou, protože jsem se nic takového nikdy nenaučil (a ostatně i můj blog byl spíš samotářská klec v Zoo než prostor pro socializaci), ale každopádně ahoj.
 

Thinkpady

4. června 2015 v 20:42 | Happy |  Ostatní
Jednou chtěl spolužák pomoci s výběrem notebooku. Řekl jsem "Jo, to je v pohodě, a jaký si představuješ?" Odpověděl mi toto: "Co nejlevnější, s dobrou výdrží baterie a aby na tom šel dobře photoshop" Skončilo to tak, že jsem se na czc díval na notebooky srovnané od nejlevnějšího a snažil se vybrat nějaký, z kterýho mi nebylo šoufl. Byla to strašná zkušenost.

Takhle to nefunguje.

Podle mého názoru je výběr notebooku o kompromisech a prioritách. Samozřejmě teď s haswellem a broadwellem se rozdíly v mnoha případech smazaly a i za 16k můžete mít slušné notebooky "všeuměly", co nějakou tu hodinu nebo 5 vydržej a výkonostně pravděpodobně stačí na všechno. I tak je nutno zohlednit různé faktory, co lidé mnohdy naprosto ignorují. Například dílenské zpracování, rozložení klávesnice, pro normály možná důležitější typ LCD panelu a rozlišení.

Například já mám Thinkpad x61s, prastarého dědečka z roku 2007 (touhle dobou tedy 8 let starý). Má 4:3 poměr stran a rozlišení 1024x768. Vertikální rozlišení to zachraňuje, ale i tak to je poměrně na hraně. Líbí se mi na tom ale to, že to má největší možnou klávesnici pro notebook své třídy, má to skvostných 7 řad kláves, které skoro nikde nenajdete a píše se s tím prostě skvěle. Core 2 Duo sice není na hraní, ale s vloženým SSHD to stejně bootuje rychleji, než "běžné" notebooky a na programování a web to s přehledem stačí. Předností je ale právě jak byl postavený, i po 8 letech funguje naprosto bez problémů a klávesnici odolnou proti polití. Zminěný spolužák svůj trestkomp oddělal tím, že na něj šmatal ze sprchy. Přiznám se, že můj první pocit byl úleva. Nemyslím si, že člověk může s vážnou tváří tvrdit, že upravuje fotky na nejlevnějším 1366x768 TN panelu. Pls.

Navíc mě ten notebook tehdá stál 4k.

Nechtěl jsem se tím chlubit (jde se chlubit notebookem s menším rozlišením než má dnešní smartphone?), ale chtěl jsem tím ukázat že u notebooků se dá koukat i na (sice subjektivně, ale o to specifičtější) jiné faktory. Chtěl jsem hlavně něco fakt odolného a přenosného, co stačí na školu, což x61s zastával poměrně hezky.

Teď se jsem však kvůli Erasmu v Německu dostal do úplně stejné pasti. Chtěl jsem totiž koupit něco alespoň trošku silnějšího, protože by to byla moje jediná technika v cizině a desktop tam brát nehodlám. Nejsem si ale schopen vyjasnit, co přesně od toho notebooku potřebuji vyjma toho, že bude novější.

Rozhodoval jsem se mezi X220 a T420, což jsou sesterské modely. Jeden má 12,5 palců, druhý 14, procesory mají tuším stejné. X220 mě uhranul svým decentním IPS panelem, na kterém by vypadaly hry a videa líp. (No.. minimálně líp, než na jiných thinkpadech) a podobně plnohodnotou klávesnicí jako X61. Zajímavostí je, že klávesnice na 12 palcovém X220 je úplně stejná jako na 14-palcovém T420 i 15-palcovém T520!!! Nacpali to na úplný kraj.

T420 zase sváděl větším displejem a mnohem vyšším rozlišením. Sice by měl horší pozorovací úhly, ale zase by se tam vešlo víc textu při programování a browsování. Možná ještě použitelným trackpadem. Z toho jsem se dostal k X230/T430, co mají CPU architektury Ivy Bridge, chlubící se lepším grafickým výkonem. A odtamtud je jenom kratičký skok k X240/T440 s Haswellem, co mají vynikající výdrž baterie při stejné kapacitě....

Prostě problémem je, že nemám specifickou potřebu pro nový notebook kromě faktu, že budu "pravděpodobně" potřebovat vyšší výkon. Snažím se zvyšovat výdrž baterie sháněním novějších notebooků se spořivějším procesorem, ačkoliv mi 4 hodiny s X61s dosavaď naprosto stačily. Nebo furt řeším filmy, přestože mám doma dva IPS monitory s reproduktory. Jako bych se musel k upgradu přesvědčovat.

Gunpla - HGUC 1/144 NZ-666 Kshatriya

24. května 2015 v 2:07 | Happy
Kshatriya je jednoduše řečeno monstrózní bestie, jedna z největších věcí v měřítku 1/144 (pokud nepočítáte nemocný nesmysly jako Dendrobium nebo Neo Zeong), směle se může rovnat s 1/100 modely. V anime to byla skutečná nestvůra, co měla na kontě tucet Jeganů a k tomu párek ReZelů. Pilotoval jí klon rozkošné Elpeo Ple z Gundam ZZ, Marida Cruz. Je to pokračovatel Queen Mansy opět z Gundam ZZ.


Má velmi chabou výzbroj, místo nějaké paprskové pušky/kulometu/raketometu má 2 paprskové kanóny v hrudníku, 2 beam sabery a 4 obrovská křídla, která schovávají zaprvé trysky, zadruhé funnely. To jsou miniaturní, myslí ovládané drony, co mohou používat jenom zvláštní lidí, co se nazývají newtypes. Díky dohromady 8 párům trysek je překvapivě mobilní.

 


Zkoušková midsezóna 2015

24. května 2015 v 1:29 | Happy |  Anime
Zatím jsem měl každou sezónu alespoň jeden seriál, na který bych se nekompromisně těšil. I když se z toho nakonec vyklubaly paskvily, byly to věci, na které jsem se týden co týden těšil. Tuhle sezónu ani nevím, kdy který seriál běží. Ne, že by teď neběžely nějaké zajímavé věci, ale nějak to všechno proplulo mimo mě. Veškerý čas jsem věnoval bytí průměrným na FELu a na anime jsem dočista zapomněl.

Ale když už jsme za půlkou, tak bych si mohl ujasnit na co se vlastně dívám.

  • Hibike! Euphonium od KyoAni je anime soustředící se na hudební nástroje ve školním orchestru, vyznačuje se tradičně kvalitní animací a trochu přísným učitelem, který mi lehounce připomněl Whiplash. Teda, tolik jsem pochytil než jsem to v třetím díle zapomněl stahovat.
  • Ore Monogatari je pořád roztomilé, hlavně se teď blíží adaptování pasáží, které ještě nebyly přeložené v manze, takže jsem zvědavý, o čem může příštích 17 dílů být.
  • Owari no seraph je skoro výstavní shounen se vším všudy, perfektní učebnicový příklad. Teď to nemyslím špatně, naopak se na to překvapivě dá koukat.
  • Ghost in the shell: Arise - Alternative Architecture - Er, tohle jsou očividně OVA, sestříhaný a vysílaný v jiném pořadí..?
  • Plastic Memories začalo slibně, ale pak se to nějak rozpadlo. Je to o androidech, co se pujčí lidem v emocionální nouzi, jenom, aby se po určité době museli vrátit, jinak zešílí a začnou zabíjet lidi. Protože to je rozhodně lepší, než terapeut. Protagonista pracuje pro jednu takovou firmu a tak první díly byly o tom jak se lidé loučí s dlouhodobými partnery (mělo to až nádech Eve no Jikan, HAL a ještě jednu smutnou mangu o androidí holce). Pak to nějak začalo být na hovno.
  • Knights of Sidonia S2 - Unikátní plně CGI projekt pro fandy scifi si očividně razí svou vlastní cestu, separátně od mangy. Pořád to je ale velmi dobré.
Nic vyloženě mimořádného, ale je to docela nuda. Ani bych nechtěl vybírat anime sezóny nebo cokoliv takového.

První dojem - Seraph of the End

7. května 2015 v 0:18 | Happy |  Anime
Seraph of the End bych stručně popsal jako Ao no Exorcist na steroidech, jenom místo démonů tam jsou upíři. Je to velmi kýčovité (ať už dva protagonisti na opačných stranách, s kontrastující barvou vlasů..), extrémně násilné (hned v prvním díle se trhají děti vejpůl) a nepříjemně horkokrevné. Protagonista je totiž tak absurdně zafixován na pomstu, až mi to přijde předimenzovaný i na shounen mangu.

Podobně jako zminěný Ao no Exorcist se to snaží odehrávat ve školním prostředí-ale-s-monstry a rovněž to má parádní-ač-podobný soundtrack od Hiroyuki Sawana, který je fakt všude. Už manga byla série shounen kýčů (ať už tragičtí rivalové, školní prostředí, navazování přátelství mezi sociálně neschopnými autisty, školní uniformy, na který by byl pyšný i Hugo Boss, prokleté zbraně, u kterých musíte porazit vnitřního démona..), jenom to je tak nějak o stupeň přehnanější. A přes fakt, že zmiňuju všechny tyhle prvky, ještě jsem je neviděl v jednom balení. Což dělá Seraph of the End unikátním.

Nebo taky ne.

Ale je to prdel.

Rozhodně jsem nečekal, že budu sledovat zrovna tohle.

První dojem - Ore monogatari!

27. dubna 2015 v 1:09 | Happy |  Anime
Chvíli jsem si myslel, že tuhle sezónu nebudu mít první dojem na nic, ale přece jenom se dva, tři kousky našly. Ore Monogatari jsem už kus četl jako mangu (a do teď uvažuji, jestli si to koupit, nebo ne) a měl jsem to docela rád. Byla to atypická shoujo romance. Protagonista Takeo je totiž obrovská gorilla, co je neustále friendzonovaná ostatníma. Má extrémně atraktivního kamaráda Sunu, do kterého se zminěné holky většinou zabouchnou. Jednoho dne zachrání Takeo malinkatou Yamato před úchylem ve vlaku od té doby se k nim Yamato neustále přidává.

Zkušenosti Takeovi napoví, že jde zase po jeho hezčím kamarádovi, a tak se jí rozhodně fandit, ačkoliv se do ní na první pohled zamiloval. Teď byste čekali víc utrpení a melodramatu, ale ono ne. Je to nedorozumění, co se po třech dílech vyřeší! A Suna není nějaký chladnokrevný hajzl, ale naopak nejlepší kámoš. (Všechny holky, co se do něj zamilovaly, posílal do hajzlu, protože pomlouvali Takea. Shit nigga.) Dokonce tam ani není znásilňění (teda, doufám), nečekaná smrt způsobena dlouhodobou nemocí, či milostný trojuhelník. Celé to je o tom jednom. O lásce.

Což je.. nečekané. Dalo by se říci naivní, ale ono "temné shoujo" (se slzama a atraktivním sadistou) je svým způsobem taky docela kýč. Někomu to může přijít dost přeslazené a moc růžové, ale já to mám zatím docela rád. Je to příjemný oddych.

Další články