Nenávidím školu

1. října 2011 v 23:35 | Happy
Naprosté nezajímavosti, které jsou naprosto off-topic a které nejsou určeny pro nikoho. Je to emo článek.


Venku je tma. Čtu si Game Of Thrones, piju vodu. Rodiče jsou v obýváku a sledují televizi. Prostě typický sobotní večer. Ale najednou se ve mě něco zlomilo. Jsem nasraný na školu. Pociťuji hořkost. Nenávidím ten odporný ústav znavý gympl a nechápu, proč mi trvalo 7 let, abych si to uvědomil. Víte, já jsem většinou relativně spokojený. Ke štěstí mi stačila jednička ze zkoušení a odpadnutí nějaké hodiny. Po maturitě půjdu na ČVUT a pak budu nějaká firemní drona, co bude do důchodu pracovat a kupovat si věci jako pravý člen naší konzumní společnosti. To ani nemyslím nějak sarkasticky. Plánoval jsem to od primy a trošku mě udivuje, že mnozí nemají pořád vybráno. Trošku jim závidím, je to jako kdyby měli před sebou celý život a já ne.

Ale teď mě všechno jenom sere. Sere mě učení. Serou mě půlhodinový fronty na oběd, který mi ani nechutná. Sere mě, že už nesedím vedle VV. Sere mě, že už nesedím ani vedle Jejího Veličenstva, ale u Tommyho. Sere mě Tommy. Serou mě conversky. (?) Sere mě, že tam jsem sám. Za přátele bych považoval Kočkofila a Árijce, co sleduje My Little Pony (Ale co odsuzuje anime protože prostě proto). Jsou jaksi mentálně nestabilní a jsou střídavě kámoši na život a zmrdi, co se vyžívají ve vašem neštěstí. Mám je rád, ale zároveň dokáží někomu fakt zkazit den. (A nejen mě) Dále občas sedím vedle ruského Besserwissera, co musí do všeho kecat a buzerovat mě svými názory. "Romane, mě na anime sere to, že všechno vypadá stejně a ty holky mají velké oči". Vždyť žádný anime v životě neviděl. Trošku se snaží vypadat, jako by všechno věděl a měl nadhled. Ten píčus. (Což mi připomíná: Sere mě, jak někteří odsuzují hudbu co poslouchám.) Ostatní kluci jsou šotkové a idioti. Vůbec k nim nepatřím.

Na party mě zvou buď protože potřebují něco zařídit nebo protože zvou úplně všechny a někdo si náhodou vzpomene na mě. Ne, že bych byl na oslavy. Zásadně na nich nepiju, díky čemuž mi často znepříjemňují život. Ale když si třeba jen připiju, tak mi to měsíc vyčítají rodiče.

Přes léto jsem zapomněl mluvit s holkami. Ačkoliv mám zuzanoli (Teda, teď spíš anoli) a kopenwágnera rád, tak se spolu poslední dobou moc nebavíme. Asi na mě zapomněly. Zase se jim nedivím, já nejsem moc zajímavý a zábavný. Obecně to s holkami moc neumím, mám pocit, že je vždycky odstraším.

Nenechte se oklamat, tohle není článek o tom, jak nechci jít do školy a jak chci místo toho dělat svoje pubertální věci a být svobodný, to taky nenávidím. Já nic kromě školy nemám. Nejdu do hospody, neprocházím se večerní Prahou, nemám kroužky. S nejlepším kamarádem jdu ven jenom o víkendu nebo když něco potřebuji přes týden. Celý můj život se točí kolem toho ústavu. A když nenávidíte jedinou věc, co děláte, tak to je mizerný. Až teď jsem si uvědomil to prázdno za poslední dva roky.

Dále mě sere, jak moc mě tlačí rodiče. Pro asiaty to je veskrze normální mít ctižádostivé rodiče, co vám určují třeba úplně všechno. (Některé problémy českých dětí s rodiči mi připadají rozkošně úsměvné) Ale fakt. Když vám pětkrát za den opakují, že je tohle nejdůležitější ročník vůbec a že mě bez dobrých známek nevezmou na vejšku (Přestože jim vysvětluji, že ČVUT moje dvojka ze ZSV vůbec nezajímá), tak to člověka omrzí. Šrotím se kvůli nim (Kvuli nim! Ne kvůli sobě.) a přináším jim jedničky, což považují za naprostou samozřejmost. Vždyť se všichni doma učí a mají jedničky. Když jim řeknu, že je něco jednoduché, tak to hned nemám podceňovat. Když je něco obtížné, tak jsem se hned vůbec neučil. Osobně si myslím, že jsou znamky užitečné jako ukazatel snahy a píle, ale teď bych nejradši všechny své diplomy a vysvědčení roztrhal a spálil. Prostě jsem vyhořel. Došly mi baterie.

Připadám si proti všem hrozně průměrně. Vždyť se jenom šprtám. Přitom máme ve třídě chemikáře, vševědoucího vědátora, jazykovědce a literální mašinu, co má za sebou víc (nesporně kvalitnějšího) textu než já udělám za celý svůj život. Přitom jeden z mých "kladů", němčina, mám jenom díky tomu že jsem byl v děství sám u televize. A taky to nikdo neoceňuje, protože všichni nenávidí němčinu. O počítače se zajímají až v okamžiku, kdy se jim něco rozbilo.

Ze všeho nejvíc jsem ale nasraný na sebe. Nesnáším, jak jsem přecitlivělý, jak se bojím toho, co si o mě lidé myslí, (Všichni drbají Tommyho, ale co když mi dělají to samé, když je neposlouchám?) jak mám absurdně nízké sebevědomí a nic s tím nedělám, jak mám problémy se socializovat. Není divu, že mám tak rád Evangelion.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ? | 5. října 2011 v 17:37 | Reagovat

:(

2 ! | 5. října 2011 v 17:38 | Reagovat

-> :D

3 Batfreak | 23. října 2011 v 18:49 | Reagovat

Damn. Damn it, Romane, Damn it! Pokud jsi to ještě neudělal, tak se koukej sebrat, jasné? Protože jsi právě ve zkratce shrnul nejen svůj život... Smiř se sám se sebou, je to těžký, ale aspoň nebudeš nasranej na celý svět.

...tyhle "nezajímavosti" jsou určený třeba pro někoho, kdo zabloudil při hledání tvého článku z novin :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama