Plesat a házet peníze

2. prosince 2011 v 13:36 | Happy |  Ostatní
Včera v Lucerně byl maturitní ples Gymnázia Jaroslava Heyrovského. Ten den jsem měl nejhorší faily, co se můžou vůbec stát. Od nečekaného testu z biologie po pokažený test z literatury, na který jsem se zbytečné 3 hodiny učil. Všechno bylo mizerný a samozřejmě se to muselo vztáhnout i na ples. Zapomněl jsem totiž lístek a musel pro něj dojet domů. Cestou jsem zvládl zakopnout a rozplácnout se o zem, protože fuck you - když se už něco posere, tak maximálně.

Přišel jsem tedy s hodinovým spožděním. Propásl jsem jeden proslov, což mi bylo hrozně líto, ale jinak všechno teprve začínalo. Při šerpování jsem si celou dobu říkal "A za rok to budeme my a pořád nemáme tušení, co na tu šerpu dát. Shit." Pak bylo sólo s učiteli, kdy jsem si vzpomněl, že jeden z nás bude muset tančit s naší třídní. Oh my God. Ehm. Dále se házely peníze. Snažil jsem se trefit mého kamaráda Bydžu (což je mimochodem fešák a já vůbec nejsem gay) do hlavy. Myslím, že se mi to jednou i povedlo.

Poté následovalo normální tančení. To jsem impotentně pil sodu a vůbec nic nedělal, protože její veličenstvo uteklo nahoru. So yeah. Znenadání mě vyzvala holka, kterou jsem nikdy v životě neviděl. Řekl jsem si "Proč ne?" a zatančil s ní valčík a jive, což mi zrovna moc nejde. (Kromě toho se mi projevilo astma, ale to jsem nechtěl říkat) Až někdy kolem 23 přišla konečně řada na waltz a blues, které jakž takž zvládám. Tanec mi prostě nejde. To je objektivní konstatování.

Potkal jsem tam Kristýnu - je to fascinující, neuvěřitelně hodná osoba. Myslím, že jsem jí nazval perfektní manželkou. Štěstí, že o ní nemám zájem. Rozhodně má na někoho lepšího. (což si ostatně říkám u všech) Dneska tančila s mým spolužákem diusem a poté ho docela zuřivě bránila, když jsem ho škádlil. Upřímně nevím, jak v takové situaci reagovat. Měl jsem se začít chovat jinak? Měl jsem říct, že si jenom dělám srandu? Já nevím. Holky jsou složité. Každopádně doufám, že se na mě nenaštvala.

Ke konci jsem seděl u stolu (přemýšlel jsem o tom, jak je můj život hrozivý fail) a hlídal holkám věci, zatímco ostatní trsali na diskotéce. Já moc nejsem party man a být na parketu s ostatníma mě vyloženě nebaví, takže mi to tolik nevadilo. Společnost mi dělal jeden Rus, který se "prý" opil po jednom pivu. Trochu mi připadá, že jenom předstírá opilého aby mi mohl kecat sračky aniž bych ho poslal do háje. Ale pak taky odešel. Sedět osamotě v obleku za extrémně hlasité hudby je překvapivě vhodné pro přemýšlení. Zjistil jsem, že je u mě míra nakupování přímo úměrná míře nešťastnosti. Minulý rok jsem tolik mangy/knih/merchandise rozhodně nekupoval. Člověk si to nepřizná, ale nakupování je docela lákavá kompenzace pro mezilidské vztahy. Což mi připomíná, ty nové tablety od Asus jsou docela pěkné..

Kolem půlnoci jsem šel domů a ostatní na afterparty. To bylo asi vůbec poprvé, kdy jsem se staral, jestli to stihnu. Dokonce už začali zavírat vchody do metra. Cestou domu jsem alespoň měl příjemnou společnost.

Motto: Gentlemani jsou největší lháři.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama