Literární soutěž o cenu Filipa Venclíka 2012

1. března 2012 v 19:15 | Happy
Well. Začíná to být trošku trapné, ale byl jsem na vyhlášení další soutěže, pro změnu literární. Letos docela jedu, i když teda nevím, jak moc mi to v budoucnosti pomůže. Bylo to v kinu Lucerna a upřímně řečeno jsem se na to letos těšil jenom kvůli chlebíčkům.

Tentokrát to začalo docela svižně, po úvodním proslovu a vystoupení Miss ČR 2010 (holy shit, v asi pětiminutovém momentu slabosti jsem měl oči fixované na její nohy) dali hned vyhlášení. Začali pěkně povídkami. Zatím jsem vždycky a všude psal jenom úvahy, takže jsem s tím neměl moc zkušeností. Na 4. místě se umístily hned 2 spolužačky z mého gymplu. V tom okamžiku jsem to tak trochu vzdal, protože jsem vůbec nečekal lepší místo, než 4. (tak jsem totiž dopadl minulý rok) No jo, Vesmír mi očividně rád dělá naschvály, protože má laciná povídka skončila druhá.

Nepamatuji si přesně, co ta paní řekla, tak to jenom parafrázuji "A teď studentka z Gymnázia Jaroslava Heyrovského s její povídkou Tučňáčí rodiče, Nguyen Hoang Long" Tak když si už zvládnou nezprznit mé jméno, tak si spletou pohlaví. Měl jsem "proslov". (jiní tam docela vtípkovali) Poděkoval jsem mým přátelům, ale v tom zmatku mě nenapadlo je zmínit jmény. Sorry. (ale určitě víte, koho jsem tím myslel) a pak se odporoučel s dřevěnou kočkou.

Trochu mi to připomnělo tenhle komiks.

U básní jsem docela očekával diusovo dílo, ale bohužel měl smůlu. (A to jsem tomu tak věřil, když říkala, co za básně tam byly) V úvahách bodovala další moje spolužačka. Letos jsme ty ceny docela shrábli.

Vždycky tam nejlepší díla četli - První povídka byla dojemná a fakt působivá, báseň jsem nějak přeslechl a fejeton byl hrozně vtipný. Psala ho Vietnamka, co kromě toho sdílela 2. místo v kategorii povídky, protože jedna kočka nestačí.

Nevím, jestli mám nějaké extrémní problémy se sebevědomím nebo nějaký komplex méněcennosti, ale vždycky si myslím, že to mají ostatní (úvahy, povídky, blogy) vždycky lepší. Přehlednější, uhlazenější, vtipnější, prostě všechno. Občas mám moc krátký věty, občas to jsou naopak zbytečně obsáhlá souvětí. Jindy tam jsou divný formulace, zmatená struktura, a tak nějak tomu prostě chybí "uhlazenost", kterou vidím u jiných blogů a článků. Nemluvě o občasný hrubce. Musím tedy děkovat diusovi (a jejímu veličenstvu), že mi občasnou p*čovinu opravil.
Jednou jsem přirovnával styl ostatních jako pěknou přímku, zatímco já mám v hlavě rozházený body, které musím spojovat. A taky podobně píšu články, mnohdy dělám střídavě na úvodu, stati i závěru a pak to slepím dohromady. Školní maturitu (a její 4 stránkové slohovky) bych fakt nedal.

Má povídka byla tak trochu opak toho, co normálně píši. (tedy chyběla tam nadsázka) Je docela prostá. Nemá cool fráze, chytré dějové zvraty, hrátky se slovy nebo nějaké narážky na pop-kulturu. Hrozně takové věci zbožňuji, ale absolutně to nedokážu sám využít. Fuck it.
No ty tenisky jsou fakt výrazný.

Každopádně jsem potom (s dřevěnou kočkou v jedné ruce) lovil chlebíčky. Doma je nikdy neděláme a přitom je mám tak rád. Napočítal jsem jich teda 10 (z toho 4 s hermelínem) + sladkosti. Samozřejmě mi z toho bylo pak zle. Já normálně (když mi teda táta jednou za uherský rok nějaký přinese domu) sním maximálně 4.

Tak se z kýčovité slohovky napsané pod hrozbou pětky vyklubala docela příjemná záležitost s chlebíčky a kočkami. (i když absolutně nechci psát další věc, dělat tenhle shit pod časovou tísní je děs)

A hej. Kdo z vás může tvrdit, že má doma podepsaný CD od Miss 2010?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 FallenSeraphim | 1. března 2012 v 19:34 | Reagovat

Ohledně těch jmen, ono se to ku*va fakt nedá někdy poznat jestli je daný člověk muž či žena a jak se jeho jméno vyslovuje. Potom jsou z toho taková faux pas. Například, když jsem kdysi několikrát zprznil jméno svého real-life kamaráda, který se jmenuje Dinh Quang Thang, řekl mi, že jeho jméno ekvivalent pro české Tomáš, ale které z těch tří to je dodnes nevím a radši se ani neptám. Ještě že má čeština takovou úchylárnu jako přechylování ženských příjmení. Aspoň něco.

2 Happy | Web | 1. března 2012 v 23:23 | Reagovat

No, já to chápu a setkávám se s tím docela často, ale ono to vždycky vytvoří  komické situace. Jako vím, že se s tím nedá nic dělat, no.. A myslím, že Quang. Tak se jmenuje i můj táta.

3 Skullka Nika "Sealand" Elricová | E-mail | Web | 9. března 2012 v 18:37 | Reagovat

Agh, hodně opožděně gratuluju. Zaspala jsem dobu. ._.
A upřímně si myslím, že nemít "uhlazený" blogový nebo povídkový projev není vůbec špatné. Já například bojuju s tím, že mi přijde, že moje články jsou o ničem, bez nápadu a hlavně strašně neprofesionální, což mi teda vadí hlavně u recenzí. ^^''

4 Happy | Web | 10. března 2012 v 20:07 | Reagovat

[3]: Děkuji. :)

No, profesionalita je u mě cizí pojem. :D

5 Skullka Nika "Sealand" Elricová | E-mail | Web | 10. března 2012 v 23:14 | Reagovat

[4]: A víš, že mě to třeba ani nepřijde? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama