Crushing loneliness

18. června 2012 v 0:42 | Happy |  Ostatní
Dneska ráno mi odjela třída na sportovní kurz. Nevím čím to je, ale vždycky přitom pociťuji skličující samotu. Přičemž ani nezačala škola. Tak samozřejmě, nebylo s kým (diusem) psát, hrát se World in Conflict (který teď ale fakt dáváme, už nejsem retardovaný socky jako před 2 lety) nebo cokoliv. Už to vědomí, že jsou všichni mimo dosah, mě hrozně deprimuje. Třeba bych si s nimi ani nepsal (jakože nepíšu), ale alespoň by tam někde byli.

Zároveň pomalu, ale jistě končí jarní anime. Ne, že by byla (kromě Fate/Zero) kdovíjak skvělá:

  1. Jormungand má úplně retardovaný akční scény (což je u.. akčního anime docela blbé) se směšnou choreografií. Ale postavy jsou sympatické (ne kdovíjak hluboké nebo chytré, ale veskrze příjemné).
  2. Kimi To Boku 2 - Neobjevilo se tam víc holek a tak nějak se to od první sezóny moc nepohlo dál. Teda, kromě MaryxBlondyzmrd.
  3. Lupin III - Není vyloženě špatný, ale ani není průlomový. Některé díly byly snad i docela nudné. Ale finále vypadá slibně.
  4. Tasogare Otome x Amnesia/Shirokuma Cafe/Sankarea/Hyouka - nejsou nějaké must-see anime, ale v mém rozpoložení (tj. můj osobní život je trainwreck) mi to bylo celkem lhostejné. Spíš to jsou věci, které bych normálně nesledoval.
  5. Medaka Box - teda prvních 10 dílů to byl docela laciná školní shounen rubačka, tohle je asi moc meta parodie i na mě. Pokud bych něco měl označit za ztrátu času, tak tohle.
  6. Accel World - Pořád to samý. Nechutně kýčovité postavy (a to je v médiu, které si zakládá na kýči) kontrastují se zajímavým MMORPG prostředím.
  7. Aquarion EVOL - Trollování.
  8. Mouretsu Pirates - Shit just got real.. po 22 epizodách. Tak já nevím. Má to být hard scifi, ale zároveň tam jsou holky ze školy, co dělají velký hovno. Piráti nesmí pirátit, ale mají smlouvy s pojišťovnami. Posádka vypadá kompetentně, ale zároveň se všichni (včetně zasranýho kyborga) nachladí. (Což v Japonsku znamená, že leží spocení a v horečkách v posteli a nemůžou nic dělat) Prostě mi to nejde dohromady.
  9. Tsuritama/Sakamichi no Apollon - Tyhle NoitaminA anime jsou bomby, v prvním případě kreativitou a vizuály, v druhém případě zpracováním.
  10. Uchuu Kyoudai - Protagonista mě vyloženě sere, ale jinak to je docela zajímavý.
Čím vyplnit to týdenní vakuum? Chtěl jsem maratonovat Armored Trooper Votoms z roku 1983, protože to je hard scifi a protože se tím pak budu moct vytahovat (No kde je ten potlesk?) spolu s Galaxy Express, ale už teď vím, že zkouknu jenom Gintamu. Na věci jako Ergo Proxy/Texhnolyze/Serial Experiments Lain asi nedojde.
Well. Fuck.

Tak k PSP. Tam jsem začal hrát 3rd birthday - nemohl jsem si nevšimnout, že se protagonistka postupně svléká, jak jí trhají monstra oblečení. Pak jsem zkoušel dohrál Valkyria Chronicles 2 a Final Fantasy VIII. Znáte ten pocit, když se k něčemu (většinou teda RPG) po hrozně dlouhé době vrátíte a nemáte tušení, co jste předtím plánovali? Zapomněl jsem jaké postavy jsem chtěl levelovat, komu dát jaké vybavení, prostě všechno. Jakmile z toho jednou vypadnu tak se do toho dostávám jenom fakt těžko.

Taktéž jsem našel FIREBUGS, hru z PS1. Holy shit. To bylo období, kdy jsem neuměl pirátit a v Praze to prostě NEŠLO NAJÍT. Hrál jsem tehdy demo donekonečna. Když jsem to triumfálně (po třeba 10 letech) spustil... tak jsem tu lacinou hru pro děti směšně snadno vyhrál. Tolik k dětským snům.

Ale když už jsme u dětských snů. Jana mi jeden fakt starý připomněla.

Mít vlastní Yu-Gi-Oh balíček.

(Pokud to neznáte, tak to je epická karetní hra, kterou doprovázelo anime - na tom jsem VYRŮSTAL) Už ta představa, když po jednom otvíráte booster packy a zkoumáte co jste dostali za karty... ach.
To si pamatuju nesčetné hodiny propařené na PSP a zabité na internetu učením se stavění balíčků. Teď chci real deal.
Samozřejmě, když vezmete v potaz mé dětské sny (knihovnička, karetní hry, lego, plyšáci), tak si můžete všimnout, že jsou zasraně materialistický. Holt jsem většinu dětsví tyhle vychytávky prostě nemohl dostat. Taky mí rodiče spíš řešili kde vůbec bydlet a z čeho žít, než aby mi kupovali shit. (samozřejmě mi to krásně vynahradili pozorností, kterou soustředili na moje studia)

Teď to je o *něco* lepší, takže všechen ten shit zpětně chci.

Já prostě nevyrostu.

Vlastně ani nevím, co by měl být "správný" sen. Jenom si přát, abych se stal lepším člověkem, mi připadá na houby, protože na tom se prostě musí pracovat. Ne, že bych něco takového dělal. Šťastná a spokojená rodina? To je povinnost. Přátele? To se snad nemusí přát. Poznávat kraje? Nah.

Prostě nevím. Mé nejnitěrnější touhy jsou teď vlastnit Hoshi ni Samidare a Liar Game mangy, pak vidět Evangelion 3.33 a 4.44. (samozřejmě, tyhle sny nejdou surově zašlapat do země a následně poflusat, to je taky faktor) Chtěl bych mít nějaké noblesní přání jako umět hrát na housle (ale pak mi sarkastický hlas v hlavě řekne "Dude, seriously?") nebo být renesanční člověk, co není sociálně retardovaný. Ale to všechno mi je docela fuk. Co můžu, to zlepším, a na zbytek máme mastercard.

(i když bych měl dostat VISA)

Jsem konzumní společnost.

Umřu sám pod mostem obklopený figurkami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 FallenSeraphim | 19. června 2012 v 22:52 | Reagovat

Nojo Jormungand... tak jsem se těšil na (smysluplnou) akci o arm dealerech a nakonec z toho bylo odrážení rpg střel granátem, leader je airhead, wtf zápletka 2 ep. a špatné názvy/ vlastnosti zbraní a techniky (dat Stinger scene o_O).
Zlepšuje se to aspoň nějak postupně?

Mouretsu pirates jsem vzdal dávno. Nějak jsem se nemohl přenést přes tu naivní mc, bitchy Hanamazawu a ten creepy yuri feel.

Taky co je vlasně tak úžasného na Fate/Zero? Stay night byl mediocre at best.

2 Happy | Web | 20. června 2012 v 20:18 | Reagovat

[1]: Tak Jormungand míň retardovaný asi nebude, ale teď ve finále to jde slušně do tuhého. (Už to není takový absorudní shoot-em-up)

A Fate/Zero.. Tak předně to nedělá fuckin' DEEN, ale studio Ufotable. (takže když už tam je fight, tak vypadá fakt dobře) A (alespoň co jsem pochytil z wiki/diskusí):

Stay Night je o dětech a ženách, co netuší co dělají.

Ve Fate/Zero do sebe jdou dospělí, co se na to roky připravovali a shit gets awesome. Na LN spolupracoval Urobuchi Gen a je tam spousta lolutrpení a promakané motivace jednotlivých postav. Jenom ten pacing asi není pro každého.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama