Hipster Bike

13. června 2012 v 23:59 | Happy |  Ostatní


Po osmi letech jsem byl znovu na kole. Docela vtipně to skončilo i začalo stejnou scénou - jsem za Galerií Butovice úplně zničený a musím tlačit kolo do kopce. Před těmi osmi lety jsem už měl astma a všechno s tím mě sralo, takže jsem se na to pěkně vykašlal. To bylo fakt osvobozující (ale na druhou stranu se mi astma a obecně zdraví během těch let zhoršilo ještě víc).

A teď jsem tu mrdku dělal znova. A dobrovolně. Na tomhle zasraným hipster kole. (S tou stupidní helmou) Samozřejmě, že zrovna mí dva kamarádi jsou milovníci hipster kol a ještě mi záviděli, jak to má styl. Proboha. Nějaké pohodlí nebo praktičnost (nebo převodovka či normální brzdy) u nich jde stranou. Hlavně mají hobby zprovozňovat a tunit fakt stará kola, přestože mají kola horská. Jeli fakt se šunty. A prý, že já jsem zvrhlý.

Tak od začátku. Ráno jsem si šel pro dvojku z matiky. Lidi mi budou snad do konce života vyčítat, jak to hrotím, že dvojka je přece dobrá známka a že škola není všechno. (Pokud bych se toho posledního hesla držel, tak na ní absolutně seru) No, já bych se s tou dvojkou smířil docela v pohodě. Sice by mi vadilo, že už nejsem v té vyvolené skupince (která je teď prázdná), ale na víc jsem holt neměl. Samozřemě to mí rodiče vidí absolutně jinak a přirovnávají to k tomu, že jsem celý ten rok nic nedělal. Ve Vietnamu znamenaly holt známky podstatně víc a u nás se to prostě neodnaučili. Je to jediná věc, kterou mi pořádně dávají sežrat. Třeba jsem fakt banán.

Pak jsme šli s diusem a feskačem na Karlovo náměstí hledat agenturu, co dávala brigády (strašně chceme pracovat v Makru), s tím, že jsme nevěděli adresu. Prostě jsme se stavili u mě pro deštník a mě nenapadlo zapnout počítač a podívat se. Po dlouhé době jsme to přecejnom našli, ale měli zavřeno. Zklamaní jsme šli do posilovny alespoň zvedat těžký věci. (Z květnových 25kg to vylezlo na 40kg) I tam nás poslali do prdele s tím, že už tam jsou namačkaní 4 kluci. Věřte mi, že tam nikdy nechcete být namačkaní se spocenou hordou posilujících zmrdů, co si vzájemně prdí do obličeje a v nečekané chvíli se o vás otřou zadnicí. Vrátili jsme se tedy domu s nepořízenou.

Double fail.

Nakonec jsme jeli s Vločkou a Pepou na našich hipster kolech (přísahal bych, že se na nás lidi dívali) přes prokopák do nějaké hospody, dali si pivo (nenávidím pivo, ale připíjet si je docela příjemný) a jeli zpět. Jak má moje kolo malá kola, tak jsem musel neustále šlapat, abych se vůbec hnul. To, že bych měl mít kopce lehčí, mi teda moc nepomohlo. Na druhou stranu to je fakt epický posilování čtyřhlavého svalu. (rozhodně lepší, než dřepy se závažím, které ne a ne dělat správně)

Po těch letech jsem strašně zapomněl na věci jako konzervace síly a všechno vyplýtval na začátku. U Galerie Butovice jsem už byl docela na kaši. (taky s tímhle kdovíjak zázračné rychlosti nevyvinete a já musel šlapat dvojnásob, jenom abych držel krok)

Ani sjíždění kopců jsem si neužil, protože tam vždycky brzdím. Nenávidím vysoké rychlosti. Mám při nich vždycky pocit ztráty kontroly. Asi jsem se v dětství někdy úplně rozflákal o zem nebo nevím co, ale ani na bruslích ani na kole nerad jedu rychle. Nejvíc kontroly mám při běhání (kde zvládám hlídat i tep a frekvenci dýchání), takže radši dělám to. Na druhou stranu na kolo mám alespoň společníky. (A čtyřhlavý sval, víteco) Nikdo z nich se mnou nechce běhat.

Nemám pointu. Nejezděte na skládačkách.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama