Shogun 2: Total War - Fall of the Samurai

7. října 2013 v 18:24 | Happy |  Hry
Vždycky, když vyjde nový Total War, tak si nainstaluju a dohraju starší. Teď třeba vyšel Rome 2, ale studiu Creative Assembly rozhodně nevěřím, že to je zatím hratelné. Vždycky to bylo tak, že musíte čekat na update (ideálně expanzi) a teprv pak to můžete víceméně hrát. Na posledního tahouna grandiózních RTS (to jest umírající žánr) jsou jejich hry hrozně zabugované. Tak jsem 40 hodin hrál Shogun 2 a jeho samostatný datadisk, Fall of the Samurai.

Hraje se to překvapivě jako všechny ostatní Total Wary. Máte strategickou část, kde spravujete vaše provincie a nakupujete budovy a jednotky, a taktickou část, kdy ty jednotky ovládáte. Mnohdy se vm může stát, že zdánlivě prohraná bitva může být (díky retardaci AI, no..) zachráněna. Dokonce tu figuruje známý trojuhelník jízda-pěchota-lučištníci s menšími variacemi. Tak zaprvé tu máte dělení jednotek na samuraje a rolníky s tím, že samurajové stojí asi třikrát víc a je jich 90 místo 150, ale naprosto všechno prcají. Snadno se nechají ale převálcovat počtem. Ashigaru je zase hodně, ale správně načasovaný útok může vyvolat kaskádu dezercí a z boje moc nebude. Obecně se víc hraje s morálkou než dřív, nostalgicky vzpomínám na první Rome, kde se často vyhlazovalo do posledního. Teď se chvíli mlátí a po pár salvách šípů zdrhají.

Pro kavalerii jsem nenašel moc využití, neboť ta nejzákladnější jednotka má oštěpy a těch budete (pravděpodobně) mít dost. Pak, díky Evropě a Americe, tu máte muškety - hlučné, nepřesné zbraně, s kterými střílite po salvách a doufáte, že něco trefíte. Tady se to blíží Empire a případně Napoleon: Total War. Jedna kritizovaná věc jsou hrdinské jednotky. Hrdinové podle některých do série vůbec nepatří, ale podle mě to je jenom přirozený vývoj favoritismu jednotek. Ve všech hrách Total War jsem měl jednu armádu složenou z nejdražších (ale taky z jednotek, které jsem měl na začátku hry), kterou jsem si piplal a chránil. V případě ztrát jsem je musel nechat doplňovat. To jsem tři pruský regimenty, které z Francie cestovaly až do Ameriky a pak do Indie. U ostatních to bylo jedno, ke konci hry, kdy všechny provincie chrlí maso do mlínku, dáváte jenom autoplay a snažíte se jako říše neimplodovat na daních.

Japonsko se samuraji má neskutečně nudný boje lodí. Buď sledujete, jak po sobě střílí šípy (s možností upgradu na ohnivé), nebo se snaží zaútočit zblízka. Je to naprosto nezáživný a po Empire to je hrozný vopruz.

Fall of the Samurai je zase z 19. století. Všude máte modernizaci reprezentovanou císařem a naopak je skupina tradicionalistů hájícího Shoguna. K jedné z těch frakcí se musíte přidat a řezat se v hrozivý (byť příjemně černobilý) občanský válce. Hlavní jsou teda "moderní" zbraně - lepší pušky, děla, vojáci umí střílet po řadách. Boj je pak mnohem víc jako Empire: Total War. Opět máte formace lidí, co se vzájemně střílí, dokud to jedna skupina nevzdá. Ale v tu chvíli z jedné strany vyletí šípy a spoustu mužů vám pokosí. Zleva vyběhnou samurajové s meči a i když stihnou vaši muži do nich napálit salvu, samurajové je začnou rubat zblízka a jenom vidíte bílé blikající vlaječky, jak se vám rozpadá morálka. Fuck yeah, Japonsko to umí.

Lodě jsou mnohem záživnější, protože se vrací salvy kanonády. I když teda rozdíl mezi železnými a dřevěnými loděmi je až propastný.

Ale hlavní bod, proč je Fall of the Samurai bombastický datadisk: můžete ovládat věci z první osoby. U lodí to je docela nuda. Ale když pak "osedláte" minigun a kosíte jízdu (aka poslední samuraj), to zíráte. Já to miluju.

Shogun 2 je považován za vydařený díl (na rozdíl od Empire, který mi ale tak špatný nepřišel) série a tak nějak má všechno. Kus inovance, kus tradice. Jako je ostatně téma celé hry.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama