E.T. se vrací domů, den 11-16 a konec

16. července 2014 v 22:32 | Happy


11.
⦁ Pluli jsme na vzdálený ostrov/přírodní rezervaci, pak jsme se potápěli a čekovali korály.
⦁ Stavili jsme se v Hoi An, coz je nejskvelejsi mesto, co jsem dosavad ve Vietnamu viděl. Faktem je, že Hanoi (shodou okolností anagram) je totální předražená díra, kde nic není. Právě v Hoi An máte tu perfektní kombinaci historie, kultury a EXTRÉMNĚ levných obchodů. Ať už restaurace, kde se najíte za pade, nebo levné oblečení (docela dobře se tu smlouvá..) a všudypřítomná krejčovství. Je to tu fakt ráj a nejraději bych sem jel sám a prostě tu byl měsíc.
⦁ Nemluvě o výborné angličtině, fakt jsem koukal.
⦁ Bohužel jsem se tam procházel s přesně 20 000 v kapse, což jsou sice 4 tamní piva ale to je na píču. Mámě zázračně došly peníze, protože si kupovala.. ametyst? Nevím. Každopádně je finální skóre mých 800k proti 7kk, ale prej mám šetřit já. Ok.
⦁ Vecer jsme se koukali na draci most, ktery KURVA PLIVAL OHEN. DO HAJZLU TEN DRAK FAKT PLIVAL OHEŇ. MOTHERFUCKER..

12.
⦁ Návrat v 4 ráno. Opět hektická, neorganizovaná mrdka na letišti. Prostě nechápou, že slušné fronty jsou prostě efektivnějši. Zase jsme měli boarding 5 minut před odletem s tím, že za námi bylo mrtě lidí a nakonec bylo zpoždění půl hodiny. Tady jsou Vietnamci prostě bezohlední.
⦁ Vyzvedl nás manžel jiné tety, co si koupil auto za milion dolarů. Absolutně neuměl řídit a nekoukal se na značky. Ve Vietnamu sice můžete dost zákonů vochcat, ale jednosměrky už ne. Schytal pokutu 2 tisíce, ale po telefonátu té tety (má prý "známosti") to bylo plácnutí přes ruku a pokutu 150. Co to je za zemi tohle. Respektive co to je za tetu.
⦁ Jeli jsme k hrobu babičky z máminy strany a ještě k hrobu prababičky.
⦁ Vrátil jsem se ke strýci a mí bratranci na mě okamžitě začali lézt. Bylo to peklo.
⦁ Chtěl jsem vidět manga shop, ale v neděli měli bohužel zavřeno. Už ho asi neuvidiím.
⦁ V apartmánu teď občas byla sestřenice a pekelně ho zaneřádila. Po všem tom OCD, aby to vypadalo stejně jak předtím jsem se vrátil do apokalypsy. Všude ležely šampony a mýdla a ručníky a oblečení. Nemluvě o tom, že ani nevyměnila prázdný toaleťák. Holčičí koupelny jsou děsivý.
⦁ Zítra jedeme k moři, ale po komplikacích jedu jenom s mámou.

13.
⦁ Nikdo mi neřekl, že se jede k moři do letního resortu pro doktory. Máma tedy jela se starými spolužáky, ale ubytovna smrdí jak nemocnice a všude jsou lidé v pláštích. Trošku jsem se ožral stařičkou babičkou-doktorkou-v-důchodu.
⦁ Šli jsme plavat do nedalekého moře. Máma se o mě furt strachovala, ačkoliv je to ona, co neumí plavat.
⦁ Vzhledem k tomu, že tu všichni jsou doktoři, tak se všichni baví o medicíně. Vtipná je léčba rakoviny. Když ji jedna onkoložka našla u sebe, tak okamžitě utekla do Evropy a nechala se léčit tam.
⦁ Není tu internet. Jsem na něm tak závislý, že to je pomalu k nevydržení. Koho zajímá zkurvený moře.
14, 15:
⦁ V Sam Son se nedá plavat, jsou tu totiž obrovské vlny. Ráno to ještě trochu šlo a vypadalo to jako úvodní scéna z Beowulfu, odpoledne už pomalu ani nešlo stát. Nechal jsem se jima bít. Bylo to velmi příjemné
⦁ Zbytek dne jsem ale musel hlídat 8letého chlapečka, ve Vietnamu fakt jenom hlídám děti. Konkrétně tahle malá bestie pořád chtěla, abych jí házel do vody. Tak jsem ho házel do vody. Hodinu a půl. Nemůžu se hýbat. Večer zase pořád lezl k nám do postele, takže jsem ho musel nosit zpět. Skákal mi na břicho a obecně mi nedal ani chvíli klidu.
16.
⦁ Návrat domu. Stavili jsme se u fakt vtipné tety (připomněla mi francouzštinářku z gymplu). Byla totiž úplně zmatená. To bylo občas vtipné (když zapomínala, jestli si vzala tašku nebo ne), občas horší (když zapomněla zamknout náš pokoj). Bohužel si nepamatovala nejdřív patro a posléze i číslo bytu. Měli jsme z toho hysterák.
⦁ Doma mě čekala zmrzlina a cookies, z tohohle systematického žraní by slabším lidem bylo špatně. Rozhodně k nim nepatřím.

Zbylé 4 dny jsem dělal hovno. Jednou jsem šel teda do centra Hanoje se sestřenicí a jedl píčoviny z ulice (protože tohle definitivně patří k vietnamese experience). Teď jsem v Čechách.

Faktem je, že mi Vietnam dosti chybí. Teď nemyslím ten sprostý luxus, co mě obklopoval. Byla tam rodina (ať už má vlastní, nebo tetina) a obecně tam bylo veselo. Čechy jsou oproti tomu dosti osamělé. Zní to blbě s českým občanstvím, ale byl jsem tam "mezi svýma". To mělo své světlé momenty (skutečně přátelští lidé, ačkoliv jsem je viděl poprvé v životě) a pak slabší (obchodníci). Obecně se tu lidé chovají jako bezohledné svině k lidem, co neznají. Ale v případě známosti se sepne spínač. Možná to bylo spíš malým vzorkem (taky jsem se toulal jenom v těch směšně drahých čtvrtích).

Dlouho jsem se za své krajany styděl za všechny mrdky, co udělali. Vůbec je nesraly důsledky. Teprv ve Vietnamu jsem poznal světlou stranu (no, vlastně mou rodinu). Asie je úplně jiný svět, na který jsem jakožto Evropan asi moc měkký. Lidé tu dospívají dřív a jsou mnohem otrlejší. Taky si všichni mysleli, že jsem v sedmé třídě, ačkoliv jsem byl mnohdy největší v místnosti. Jakkoliv to byla zábava, asi bych tu nemohl žít, z přízvuku tam hned poznají, že k nim nepatřím a oberou mě. (Podobně jako když v Hue okamžitě nadsadí cenu, když uslyší, že nemáte jejich kachní přízvuk) A víceméně jsem při všem tom užívání parazitoval na známých. Jet tu na dovolenou? Cool. Hoi An. Žít tu a měnit každý den tričko v tom spalujícím infernu? Nah.

Opět nemám jednoznačnou odpověď na mou oblíbenou otázku. Jsem Vietnamec, nebo Čech? Mám dost asijského dědictví, abych své krajany místy chápal (a aby mi některé hodnoty chyběly), ale taky jsem dost Evropan, aby mě jisté věci dost štvaly. Zlí jazykové by mohli tvrdit, že Čech nebudu nikdy, páč nejsem bílý, ale pivní ignoranti holt k Česku patří. Ne, že by Vietnamci byli o tolik lepší.

Najdu odpověď za rok?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama