Middle-earth: Shadow Of Mordor

11. října 2014 v 18:28 | Happy |  Hry
Ze zdánlivě tuctové, neinspirované hry se stal poměrně slušný kousek s unikátním systémem. Poslední dobou moc her nehraju, většinou mě to po hodině nebo dvou přestane bavit. Málokdy se pak dotlačím vůbec dohrát singleplayer kampaň. Tak si říkám, že každou chvíli na ten linux přece jenom přejdu, ale vždycky je mi líto se zbavovat (zdarma získaného) windowsu a tak nějak v hloubi duše doufám, že se ještě nějaká ta návyková hra najde.

Shadow of Mordor toho dosáhl.. částečně.
Nejprve ty laciné části. Bojový systém je víceméně převzatý z Batmana, až jsem si myslel, že to je prostý reskin. Trochu to řízli parkourem a holt to vším tím lezením připomínalo i Assassins Creed. Rytmicky klikáte levé tlačítko a čas od času zase kontrujete pravým. Postupně se na to nabalují další možnosti (jako omráčení, přeskočení..), ale nikdy to nedosáhne vyloženě komplexity. Prostě Batman. Vypadá to poměrně efektně, ale že bych u toho nějak musel přemýšlet, to ne.

Příběh je druhořadý. Jste gondorský hraničář Talion, kterému zabijou celou rodinu a pak ho podřežou. Zůstane však někde mezi životem a smrtí, spjat s duchem kletbou. A tak začíná tradiční revenge story s předvídatelným koncem.

Rovněž mise jsou záhy všechny stejné, samé "přijď sem, zabij tohohle orka" v různých variacích. Příběhových misí je ještě k tomu strašně málo, celé to skončí aniž by se něco pořádně stalo.
Ale *něco* té hře dalo (alespoň v prvních dvou třetinách) relativní hloubku a nutilo vás hrát repetivní, náhodně generované mise opakovaně. Mluvím o systému nemesis. Někteří urukové totiž mají nějakou osobnost a schopnosti a střetávají se s vámi opakovaně. Občas se dokonce stane, že takového uruka zabijete (třeba.. headshotem) a on se vrátí s páskou přes oko! Tito urukové mají různé levely a čas od času je zvýší, například duelem s jiným urukem, rekrutováním poskoků nebo třeba lovem. Můžete je přepadnout a buď jim v tom zabránit, nebo je přitom rovnou zabít. Mají všemožné atributy, někdo se bojí ohně, druhý se jenom naštve. Jiní jsou třeba odolní proti šípům nebo útokům ze zálohy, což vás nutí trošku měnit přístup v boji.

Už se mi stalo, že mě zabil náhodný bezejmený grunt a kvůli tomu byl povýšen na kapitána, kterého jsem pak lovil.

Později ve hře (avšak příliš blízko ke konci) dokonce dostanete možnost uruky ovládnout. Zotročení kapitáni se pak mohou vzájemně zabíjet anebo se přidat jako ochránci náčelníků, které v příhodný okamžik (tedy, když na něj zrovna budete útočit vy) zradí a poté nahradí. Dává to hře nádech intrik a hloubky a je to příjemně uspokojivé. Sám jsem trávil dost času připravováním perfektního scenária, kdy jednoho náčelníka najednou zradí 6 kapitánů a pak se jenom díváte, jak ho kosej.
Problém je v tom, že to jsem absolutně nemusel dělat. Mohl jsem tam prostě vpadnout a pozabíjet je. Sice musím chválit skvělý RPG systém, kde každý bod znamená další schopnost, či výrazné vylepšení schopnosti existující, a kde každé zlepšení jde dobře cítit. Ale někde od poloviny dosáhnete takového levelu, že naprosto všechno přechčijete. V tom okamžiku si přestanete všech těch nuancí všímat a všichni ti pojmenovaní urukové splynou s masou.
A to je škoda. Samozřejmě ten systém je ve skutečnosti docela prostý, ale myslím si, že s trochou práce (a snad to budou imitovat ostatní vývojáři) by to byl výborný doplněk k open world hrám, protože trefuje stejnou notu jako Dwarf Fortress, Space Station 13 a podobné hry, to jest vytváření si vlastního příběhu. Mám prostě mrtě dobrých vzpomínek z Dwarf Fortress, kdy váš vyvolený trpaslík bojoval se skoro nesmyslným sedminohým mýdlovým démonem (holt náhodné generování). Shadow of Mordor nějaké takové momenty (dva, tři..) skutečně měl a proto má potenciál. Avšak zbytek je bohužel průměrný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama